Non scholae, sed vitae discimus
(Ne pro školu, ale pro život se učíme)
A v dějepise to platí dvojnásob. Zahrnuje v sobě znalosti mnoha humanitních oborů, pomáhá lépe se orientovat v problémech dnešního světa, je důležitou součástí všeobecného vzdělání. I z těchto důvodů je povinným předmětem na I. i II. stupni středních škol, kde si jej studenti mohou vybrat i v rámci maturitního semináře.
A že nás baví, především na prvním stupni, dokazuje naše každoroční účast na dějepisné olympiádě, v níž jsme dosáhli velmi dobrých výsledků. Michal Ernest (dnes VIII.A) ve školním roce 2005/2006 obsadil 1. místo v okresním a 3. místo v krajském kole na téma Věda a technika v průběhu staletí. Matěj Řezáč (dnes VII.A) o rok později vyhrál okresní kolo zaměřené na Zločin a trest v českých dějinách. Jeho spolužačka Lucie Hamplová (dnes VII.A) ve školním roce 2007/2008 obsadila 2. místo v okresní a 4. místo v krajské soutěži o osobnostech české a moravské kultury. Určitě nejúspěšnější byla poslední účastnice – Jana Bučková (nyní VI.A), která se po dvou 2. místech v okresním a krajském kole dostala až do celorepublikového klání, kde skončila na krásném 9. místě. Poněvadž téma pro daný rok bylo Doba hradů a zámků v Čechách a na Moravě, musela pro celorepublikové kolo zpracovat práci, k níž si vybrala tvrz v Unčovicích, kdy v práci navrhla i možnosti její revitalizace.
Nedílnou součástí historie je i její poznávání na vlastní oči. Pro zájemce ze všech tříd jsou již tradičně organizovány exkurze po České republice (Anthropos Brno, Archeoskanzen v Modré u Velehradu, Slavkov u Brna) či do ciziny (Osvětim v Polsku, Vídeň a její památky,včetně aktuálních výstav). S velkým zájmem se setkávají i několikadenní exkurze po památkách Itálie či Francie, které jsou hned v září nedočkavými mladými cestovateli obsazeny.
Nedávné významné jubileum - 20. výročí od sametové revoluce - jsme oslavili netradičně uspořádáním výstavy „Retro“, která se setkala s velkým zájmem studentů i šternberské veřejnosti. Ti první se mnohdy divili a bavili, ti druzí vzpomínali. Vážnější charakter všemu dodaly besedy s pamětníky – ThDr. Antonínem Huvarem, politickým vězněm z 50. let minulého století, a s PhDr. Milanem Hořínkem, bývalým pedagogem naší školy, chartistou a prvním porevolučním primátorem města Olomouce.
Zpět na předchozí stranu
