Šternberk patří mezi starobylá severomoravská města. Historickou dominantou je stejnojmenný hrad založený Zdislavem z Chlumce, s přídomkem ze Šternberka, který užíval znak osmicípé hvězdy spojovaný i dnes se symbolikou Šternberka. Z rodu zakladatelů připomeňme Alberta II. ze Šternberka. Stal se biskupem v Magdeburgu a v našem městě založil první latinskou školu.


Pro vzdělání a pokrok mělo význam uplatňování tereziánských a josefinských reforem 18. století. Rostl počet škol, takže ve Šternberku 19. století nacházíme dosti rozvinuté německé školství.
Po ukončení 1. světové války se otvírají nové možnosti vývoje města. Zvláště se vznikem Československé republiky v říjnu 1918.Vlastenecký spolek Národní jednota se zasloužil o zřízení první české státní menšinové školy obecné a 21.5.1919 bylo zahájeno vyučování pro 38 dětí a po 4 letech získává škola místo pronajatých prostor vlastní budovu. Vedena byla až do dočasného zániku v r. 1938 Petrem Zapletalem.


V předmnichovském období zaznamenáváme i důležitý moment: vznik českého matičního gymnázia. V r. 1934 se ustavil přípravný výbor pro zřízení této instituce v čele s předsedou B. Krčkem (rolníkem z Hnojic) a jednatelem H. Smékalem (ředitelem měšťanské školy). Kladné rozhodnutí bylo vydáno v Praze dne 8. 5. 1935. Tím bylo povoleno zřízení “Spolkového československého  reálného gymnázia Ústřední matice školské ve Šternberku na Moravě.”
Vyučování bylo zahájeno 8. 9. 1935, prvním ředitelem byl František Wiedermann.
Po roce byla škola zestátněna a přejmenována na státní československé reálné gymnázium ve Šternberku. Zdárně se rozvíjela – v r. 1937/38 mělo gymnázium již 135 žáků s 8 profesory, pro rok 1938/39 bylo zapsáno 189 žáků.
Je třeba ocenit náročnou tříletou odbornou a organizační práci ředitele Wiedermanna i pedagogického sboru, jejich osobní nasazení při nelehké snaze vybudovat moderní typ školy. To vše v atmosféře často vyhroceného národnostního napětí ve městě.
Mnichovská dohoda a následný zábor pohraničí násilně přerušily započatý slibný vývoj českého školství, společenského a kulturního života zdejší české komunity.
Obsazení města a celého kraje hitlerovskou armádou 9. říjná 1938 předcházel odchod českého obyvatelstva do vnitrozemí.
Dva dny před záborem bylo vedení školy nuceno oznámit studentům, že se škola ruší na neurčito.
Za pomoci žáků bylo vybavení z velké části přestěhováno do sklepních prostor reálky v Olomouci. Část studentů pokračovala ve studiu v Olomouci, Litovli i jinde.





Po osvobození Šternberka 5. 5. 1945 se postupně vrací vysídlené české obyvatelstvo. Činnost gymnázia, přerušená během okupace, byla obnovena 1. 9. 1945 (výnosem ministerstva školství ze dne
27. 8. 1945). Tímto úkolem byl pověřen jako zatímní správce Jaroslav Křivánek, tehdy profesor státního reálného gymnázia v Olomouci. Po přijímacích zkouškách a přesunech žáků z jiných ústavů byla otevřena 2. , 3. a 4. třída. Na konci školního roku mělo gymnázium celkem 84 žáků.  Již 1. listopadu došlo k výměně vedení – nový zatímní správce
dr. J. Hanáček vystřídal prof. Křivánka, který se vzdal funkce ze zdravotních důvodů. Sbor dále tvořili 4 pedagogové a vyučující náboženství. První dny se učilo na dvě směny, chyběly učebny, odborné pracovny, tělocvična, kabinety.
V září 1947 měl ústav 1. -7. třídu a díky pochopení ze strany kláštera v Sadové ulici získal tři učebny, které zde měl propůjčeny. V prosinci začal vycházet časopis “Reportér pod lavicí.”
Únor 1948 narušil období úspěšné poválečné obnovy školy. Nový režim přinesl nejen zásahy do kádrových otázek, ale především prosazování jednotné ideologie do školních osnov a také organizační změny (např. nový školský zákon s jednotnou školou do 15. roku dítěte).



Historicky první maturitní zkoušky se na šternberském gymnáziu konaly v roce 1949. Přihlásilo se 15 žáků (11 hochů a dívky), 5 z nich prospělo s vyznamenáním, ostatní prospěli.
Politické proklamace a hesla volající po “těsném spojení školy se životem” podnítily vznik nového školského zákona v roce 1953. Byly zavedeny jedenáctileté střední školy.
Rok 1960 přinesl další personální změnu ve vedení. Novým ředitelem byl ustanoven Miroslav Sýkora, který ve funkci setrval 13 let.
V roce 1962 škola uspořádala své první majáles s průvodem v ulicích města, kde přihlíželo na 7 tisíc diváků a s programem na pódiu ve školním dvoře. Slavnost se pravidelně opakovala následujících pět let vždy v květnu.







V roce 1963 se oddělila SVVŠ od 1. -9. ročníku ZDŠ a od 1. listopadu se přestěhovala do budovy bývalého ONV Šternberk na náměstí 9. května, kde se ústav nachází dodnes. Po adaptacích (zbourání přepážek mezi dřívějšími kancelářemi) se začínalo se dvěma třídami večerního a pěti třídami denního studia. Chyběla především tělocvična, proto bylo využito zapůjčování nedaleké sokolovny TJ Šternberk. Byl schválen projekt stavby budoucí tělocvičny na místě garáží ve dvoře budovy. Zejména v přípravných stavebních pracích velmi pomohli rodiče, studenti a profesoři. Stavba byla dokončena v červnu 1967. Zřizovaly se odborné pracovny F, Bi, Ch a zeměpisu i dvě jazykové pracovny.




Od školního roku 1965/66 se postupně rušila výrobní praxe žáků a důraz se kladl na přípravu k vysokoškolskému studiu. V roce 1968 nastoupily první ročníky čtyřletého studia, čímž se značně zvýšila úroveň studentů.



V důsledku politických změn v roce 1968 z gymnázia na vlastní žádost odešel profesor Milan Hořínek. Ten se stal v roce 1977 jedním z prvních signatářů Charty 77 na Olomoucku. Po Sametové revoluci se stal primátorem Olomouce. Zásluhou ředitele Miroslava Sýkory byl přijat na školu PhDr. Jan Březina, účastník Vysočanského sjezdu v srpnu 1968, a profesor František Geschwinder.
 V letech 1971/72 přibylo tříd a jejich počet  vzrostl  na 12. Bylo tedy rozhodnuto rozšířit školu o nový trakt se čtyřmi třídami a suterénem do dvora, vše bylo postaveno převážně brigádnicky (tzv. akce Z). Stavba byla zhruba ukončena ve školním roce 1974/75.


Dva roky později (školní rok 1977/78) následovala rozsáhlá generální oprava staré budovy, a to za plného vyučovacího provozu. Práce trvaly následující dva roky a byl při nich upraven i povrch dvora. To vše již za ředitele Rostislava Lopraise, který školu vedl v letech 1973-1982. Na škole působila řada vynikajících pedagogů. Mnozí z nich strávili se studenty řadu hodin při mimoškolní činnosti v kroužcích, na výletech, kurzech apod. Stačí připomenout vystoupení dramatického kroužku vedeného PhDr. Janem Březinou a profesorem Miroslavem Aberlem nebo výtvarné práce profesora Petra Skyvy a studentů z jeho výtvarné skupiny, kteří se prezentovali na výstavách Konfrontace.
Další změna školské koncepce, schválená v roce 1976, byla ve znamení přechodu k polytechnické výuce.


Pro gymnázium to znamenalo zajistit materiálně a technicky výuku, která měla dlouhodobě vést ke sblížení gymnázií s odbornými školami ( vybavení, dílny... ). Tomu odpovídalo zavedení nového předmětu - základy výroby a odborné přípravy ( ZVOP ) ve školním roce 1980/81, což si vyžádalo navázání spojení s VOP 026 ve Šternberku a dalšími místními podniky.
V roce 1982 se stal ředitelem gymnázia  RNDr . Milan Krček, který ve funkci setrval do roku 1987. Po té byl vystřídán  Mgr. Jiřím Hackenwaldem.
V roce 1985 si škola i její absolventi připomínali 50. výročí založení Gymnázia ve Šternberku. Při této významné příležitosti se uskutečnilo slavnostní setkání. Oslavy provázela řada kulturně společenských akcí, byl vydán obsáhlý almanach. Pro tento almanach profesor Jiří Kočí zpracoval podrobné dějiny školy.
Za dobu své existence se může gymnázium pochlubit více než pěti tisíci absolventy, z nichž velká část pokračovala ve studiu na VŠ a mnozí se zpětně uplatňují v rámci našeho regionu.


Listopad 1989 otevřel cestu společenským změnám a zásadně ovlivnil i další vývoj školství. Z pohledu šternberského gymnázia lze následující léta pokládat za nejvýznamnější pro další rozvoj školy. Bylo možné navázat na nejlepší tradice českého školství. Je příznačné, že právě naše škola byla jednou z prvních v bývalém Československu, kde se k 1.9.1990 zavádělo víceleté studium, což vyžadovalo řadu organizačních kroků. Díky přístupu vedení a profesorského sboru se nová koncepce zdárně rozvíjí.
Snaha uspokojit společenskou poptávku po kvalitní jazykové výuce našla odezvu v založení bilinguální sekce v září 1992.
Gymnázium  navázalo  řadu kontaktů  se školami v zahraničí - v Dánsku, Lucembursku, Rakousku, Anglii, SRN, Maďarsku, Švédsku, USA i na Slovensku.
Spolupráce se prohlubuje nejen v rámci výměnných pobytů, ale i při společné práci na projektech jako je například Comenius  a dalších.
Součástí ročních plánů bývají poznávací zájezdy, výlety a exkurze. V posledních letech studenti navštívili v doprovodu pedagogů  Anglii, Francii, Lucembursko, Itálii, Rakousko, Německo a poznali mnoho zajímavých míst v Praze i v jiných částech naší vlasti.
Rozvoj školy, její vzdělávací koncepce a aktivity si nutně nárokovaly zvýšení kapacit a zlepšení prostorových podmínek k zajištění provozu.  Díky pochopení ze strany města získala škola budovy a pozemky v bezprostřední blízkosti kmenové budovy bezplatným převodem z majetku města. Za podporu ŠÚ v Olomouci a v rámci vládní dotace škola získala na rekonstrukci téměř 15 miliónů Kč. Po nezbytných přípravách byly v březnu 1996 započaty stavební práce, při kterých byla také propojena nová přístavba se stávající budovou. Řádným termínem ukončení se stal 20. prosinec 1996.


V nových prostorách jsou umístěny kmenové třídy, areál pro chemii a biologii,  studovny a zázemí pro žáky i vyučující. V kmenové budově byl stavebními úpravami vytvořen prostor pro fyziku.
 




 Škola má dvě speciální učebny pro výuku výpočetní techniky vybavené výkonnými počítači propojenými v lokální síti.
V březnu 1996 gymnázium navštívil pan prezident Václav Havel. Při prohlídce školy zavítal i do hodiny základů společenských věd, kde právě profesor Antonín Staněk , nynější primátor Olomouce, probíral se studenty antickou filozofii.



Od školního roku 2007/2008 na nižším stupni víceletého gymnázia a od školního roku 2009/2010 na vyšším stupni a ve čtyřletém gymnaziálním cyklu vyučujeme podle vlastního školního vzdělávacího programu s názvem „ECCE HOMO“. Zavedení školních vzdělávacích programů vychází z Rámcových vzdělávacích programů, které jsou ve školních vzdělávacích programech rozpracovány na konkrétní podmínky školy. Název našich vzdělávacích programů odráží naše vědomí sounáležitosti školy k městu Šternberk. 
Gymnázia měla při zpracovávání učebních plánů i v dřívějších letech relativně dostatek prostoru pro zavádění různých směrů a zaměření výuky a díky tomu, že jsme tento prostor využívali již v minulosti ( viz. zavedení tříd s rozšířenou výukou cizích jazyků ), nemuseli jsme přistupovat k razantním změnám. Uváděním školních vzdělávacích programů do praxe dochází k zatraktivnění výuky, více využíváme projektovou výuku, více se učí v souvislostech, výuku doplňují exkurze a je kladen zvýšený důraz na vlastní činnost žáků – prioritou nadále zůstává především kvalitní a zodpovědná příprava žáků k dalšímu vysokoškolskému studiu a udržení vysoké úrovně, kterou nastavili předcházející generace absolventů a vyučujících. Úkolem vedení školy je pak především vytvoření vhodných personálních materiálních předpokladů pro naplnění uvedeného cíle.
V říjnu 2008 byla do provozu uvedena nová moderní Sportovní hala ECCE HOMO, která slouží nejen studentům gymnázia, ale i široké šternberské veřejnosti.




V červnu 2012 se na Zahradní slavnosti  s gymnáziem, jeho  pedagogy a studenty rozloučil ředitel Mgr. Jiří Hackenwald a od září 2012 do funkce ředitelky gymnázia nastoupila Mgr. Tamara Kaňáková.

Ta zahájila revitalizaci gymnázia. Byly přebudovány některé odborné učebny i kmenové třídy, z nedůstojných prostor ve sklepě byla přestěhována žákovská knihovna do přízemí , konečně jsme se dočkali krásné nové funkční knihovny , která je propojena s počítačovou učebnou a vybavena novým elektronickým výpůjčním systémem. Nové tituly do žákovské knihovny nakupujeme z peněz OPS a z prostředků, které studenti získají prodejem výrobků na Martinských slavnostech a Zahradní slavnosti.
Takřka v každé učebně je nainstalován dataprojektor a počítač, což usnadňuje a zatraktivňuje výuku všech předmětů – humanitních i přírodovědných.
Z chodeb zmizelo staré dřevěné obložení, byly vymalovány  nabílo a vyzdobeny výtvarnými pracemi studentů školy.
Vrcholem  rekonstrukce školy byla výměna oken, zateplení a nová fasáda.







Těmito všemi kroky je Gymnázium Šternberk  důstojně připraveno  k tomu, aby si připomnělo  80. výročí svého založení.

Na závěr pár historických foteček...